52 děl · admin · 23. 10. 2017
Hollarova tvorba vedutistická a krajinářská zaujímá přední místo mezi bohatou námětovou škálou jeho četných kreseb a leptů. Poučen kabinetní malbou německých a vlámských rudolfínských mistrů, grafickým uměním Jacquese Callota, Matthaea Meriana staršího i dobovými topografickými publikacemi rozvinul své krajinářské a technické zkušenosti do detailní a jemné výtvarné práce.
Vzdušné panoramatické pohledy často obohacují drobná figurální stafáž i hojná místní vegetace umocňující živost v poklidné krajině, kterou autor důsledně rozděluje do tří plánů. Přirozená perspektiva i pojetí horizontu zdůrazňuje protiklad nečinnosti a pohybu a přetváří jej v harmonicky vyhlížející krajinnou scénu, jež se před divákem plně rozevírá.
Realistická koncepce a vnímání přírody bez idealistických příkras, heroických kompozic či dalších dekorativních prvků odkazují na Hollarův citlivý přístup, především pak u děl, která vytvářel z vlastního podnětu a nikoliv na zakázku. Obzvláště ceněná je autorova dovednost pojímání výrazových prostředků plochy i prostoru, používání barevných stupnic, působení jemných valérů světla a stínů či dynamických kontur. Vodní hladiny, oblohu či jednotlivé holé větve stromů Hollar propracovával za pomocí rydla, zatímco mraky a stromy vždy leptal. Náladovost a zvláštní umělecká hodnota jeho krajin vyplývají z převahy leptaného povrchu nad rytým.
Specifické místo v Hollarově tvorbě zaujímají pohledy na architekturu, které souvisejí jak s volnou produkcí vedut, tak i s knižními ilustracemi. Zatímco u městských prospektů, často komponovaných a upravovaných pro lepší vyznění scenerie, zpracovával stavby zasazené do okolní přírody v malém měřítku, u jednotlivých vyhotovení často monumentální architektury vytvářel dílo propracované do nejmenších detailů, a zanechal nám tím přesný dobový doklad o dnes již neexistujících stavbách či o původních podobách před přestavbou.
Vrchol Hollarova umění s náměty krajinnými a vedutistickými představují zejména lepty z padesátých a šedesátých let 17. století, ve kterých se odráží vliv nizozemského malířství, zvláště pak v dramatičtějším a melancholičtějším pojetí. Tyto všechny grafiky a kresby vypovídají o Hollarově krajinářském umění a zároveň slouží jako záznam jeho dlouhého a náročného putování.
